Hranice v knihách bývají pevné věty pronesené člověkem, který už má jasno. Ve skutečnosti může člověk říkat ne a současně sotva dýchat.
„Ne“ je možná věta úplná.
Člověk, který ji v tu chvíli říká, ale úplný být nemusí.
Fragmenty do mailu
Protože oni počítají s tím, že lidem jako já bude špatně, odejdou z místnosti a přenechají jim mikrofon. A to by se jim žaludek nezvedl vůbec.
Chci něco říct, ale nejprve si ověřím fakta. Potom hledám přesnější formulaci. Pak mě napadne výjimka, kvůli níž musím změnit druhý odstavec. Nakonec mám kvalitně promyšlené ticho.
Vidět hodnotu člověka dost přesně na to, abychom ji použili, ale ne dost široce na to, abychom ochránili jeho samotného.