Malá, ale starší.
Velký, ale mladší.
pohled na svět, ale stejný.
Tys víc emoční, já víc chladná, možná proto je nám
naše vzájemná přítomnost tak příjemná. Kde končí
strach a kde začíná svoboda? Nikde příteli, dvojče
mé, bratře můj.
My vždy dvě oddělené bytosti budeme, ale přesto v
myšlenkách jeden jsme. Naše mysl ostatní děsí,
noční můra je honí při pomyšlení,
že šachy s námi mohli hrát.
Jak žít ve světě, kde nám nerozumí…